Odhodit masku může být tak snadné...

19. května 2017 v 20:37 | Twinny
...když se nikdo nedívá.

Známe to každý. Ráno se probudíme, opláchneme obličej a nasadíme si masku. Jsme jen dalším člověkem na ulici, přísně zapadajícím do šedého průměru. Možná máme o něco barevnější deštník. Nebo vlasy. Nebo kabelku. Ksicht se nám kroutí bolestí pod make-upem obyčejnosti. Hlavně nevykročit z davu. Hlavně nepodlehnout svým touhám a mít jistotu. Jistotu, že nás nikdo nezavrhne kvůli vybočení z normy.
Když vejdeme do samoty pokoje, s oddechem odhodíme namalovanou fasádu. Cítíme úlevu. Pouta trochu povolila a my se můžeme nadechnout. Aspoň trošku. Maličko. Trochu vzduchu do plic a můžeme jet nanovo. Maska, přetvářka.
A zde je má zpověď. Jsem sedmnáctilená holka. Jestli nechcete čít pubertální výlevy, můžete rovnou začít brouzdat dál Mrkající.
 

Kam dál

Reklama